. Majoránka zahradní i majorán jsou stará lidová jména, též je také známa jako mar(i)jánka. Meduňka lékařská se běžně zase označuje jako meduňka citrónová. Jinak ale jméno meduňka je staročeského významu a je známa také pod jmény jako jsou meduň, medunice, mateční bylina či rojovník.

Majoránka a meduňka – zelený poklad naší kuchyně

Kdo by neznal jedny z našich nejoblíbenějších bylinek, které využíváme hojně jak v kuchyně, tak ve starém dobrém lidovém léčitelství. Jistě si nedokážeme představit některá jídla, kde je typické chuti majoránky či meduňky zapotřebí. Majoránka zahradní i majorán jsou stará lidová jména, též je také známa jako mar(i)jánka. Meduňka lékařská se běžně zase označuje jako meduňka citrónová. Jinak ale jméno meduňka je staročeského významu a je známa také pod jmény jako jsou meduň, medunice, mateční bylina či rojovník.

Majoránka zahradní – potřebuje pro své hojné bujení dostatek místa, neboť může dorůst i do výšky 50ti cm. Na čtyřhranných lodyhách vyrůstají jemně ochmýřené, vejčité listy. Bílé nebo světle fialové květy vyrůstají od začátku června mezi zelenými listeny. Při dobré péči majoránka vytvoří bohatý trs. Majoránka má silně kořeněnou chuť a využívají se její listy nebo nať k masovým pokrmům, bramborám, polévkám a i jiným pokrmům jako dochucovadlo. Aby vynikla její chuť, doporučuje se ji přidávat teprve až 10 minut před tím, než bude jídlo hotové. Neměla by se používat společně s jinými druhy koření.

Pěstuje se jako jednoletá rostlinka a pro schopnost svého klíčení potřebuje světlo. Lze ji snadno vypěstovat ze semen a daří se jí na balkónech či terasách. Vedle naší klasické známé majoránky zahradní můžeme také pěstovat tzv. francouzskou majoránku, která se od té naší liší tím, že je robustnější a tudíž přežije v horších podmínkách. Majoránku umísťujeme na světlá a slunečná místa, nejlépe na jižní stranu a je vhodná do větších květináčů na balkón a terasu, v truhlíkách na okno, ale klidně i na skalku.

Vysazuje se ven až koncem května, neboť je citlivá na chlad a pokud přijdou podzimní mrazíky, přemístíme ji do domu. Není nutné ji hnojit. Sklízí se mladé konce výhonků, používají se ale také i zelené listeny v květech. Nejintenzivnější aroma má majoránka brzy ráno nebo pozdě odpoledne. Majoránka se suší a ukládá do neprodyšných sáčků nebo se nakládá do oleje.

Meduňka lékařská – je až 1 m vysoká víceletá bylina, vyznačující se světle zubatě zelenými listy a svou svěží, po citrónu chutnající hořkosladkou chutí. Její aroma ještě zesílí, pokud ji rozetřete a báječně se hodí do salátů, k bylinkovým omáčkám či rajčatům, k rýži i rybám, má zkrátka velké využití jak v kuchyni, tak v léčitelství. Do pokrmů se přidává syrová nebo se jen krátce povaří s jídlem. Umisťujeme ji do velkých truhlíků nebo květináčů na terasu či balkón, také do truhlíků na okno.

Meduňka nemá ráda příliš velké teplo, tudíž není citlivá na chlad a venku sestřižená přezimuje bez problémů. Ven ji jako mladou vysazujeme již od dubna a umisťujeme ji na stanoviště, kde jí jiné rostlinky nebudou překážet. Starší rostlinky snesou i sucho, avšak mladé rostlinky nesmějí vyschnout. 

Venku přezimuje tak, že buď ji necháme přímo venku, či ji v přenosném květináči umístíme do chladné, světlé místnosti, kde nám přezimuje. Sklízíme meduňku od časného jara do pozdního podzimu a sbíráme její mladé, světle zelené listy. Pokud ji ihned nespotřebujeme do pokrmů či čajů, můžeme ji usušit či v čerstvém stavu zamrazit. Pokud nemáte k meduňce přístup, lze ji zakoupit ve formě esenciálního oleje ZDE.

                                                                                                       -jn-