Pěstování masožravých rostlin od semínka nemusí být složitá věc..

Pěstování masožravých rostlin není v mnoha ohledech rozdílné od pěstování pokojových květin. Masožravky jen vyžadují více světla. Čím více světla masožravých rostlinám poskytnete, tím lépe. Nejideálnější je proto jižní a jihozápadní okno domu či bytu. Existují ale také masožravé rostliny, kterým vyhovují vlhké zastíněné koutky , kde teploty neklesají pod 20 °C.

Takovým příkladem jsou například masožravé mucholapky. Tento řád masožravých rostlin můžete pěstovat, pokud vlhkost neklesá pod 80 %. Takovéto tropické podmínky má řada lidí doma a třeba o tom ani netuší. Obdobné klima může panovat třeba v koupelnách, tam se mucholapce velmi daří a vytvářejí na konci listů zvláštní konvice do kterých chytají dotěrný hmyz.

Nenáročné špirlice

K pěstování pro úplné začátečníky jsou ale nejlepší všemožné kultivary a kříženci masožravek. Ty jsou většinou odolnější jelikož dědí od svých rodičů celou řadu speciálních schopností a vlastností. Jedním z ukázkových kříženců jsou špirlice z rodu Sarracenia. Některé její listy se přetvořily na hluboké nálevky s roztokem. Ten je směsí vody a enzymů, které se stanou rychle záhubou pro celou řadu hmyzu nebo dokonce menších hlodavců. Vesměs všechny masožravé špirlice jsou nenáročné na pěstování. Vyjjímku tvoří jen druhy sarracenia purperea a s. psittacina, které jsou více náročné na vodu a vlhkost. Špirlice mají rády plné slunce, ikdyž jim nevadí i občasný polostín.

Ne všechny masožravky ale umí žít v polostínu. Přirozeným výskytem masožravých rostlin jsou močály, bažiny, vřesoviště, vlhké louky a proto není divu že vyžadují maximum světla. Vždyť nad blaty se jen málokdy činí nějaký ten strom nebo porost. Špirlice snáší i přímé slunce kdy teploty neklesnou pod 30°C, v zimě ale vyžadují přezimování v chladu o teplotě kolem 10°C. Zajímavostí je, že sarracenie přes zimu neuschnou ale pouze „ hibernují “.

Mezi nejčastěji takto pěstovaný druh špirlice patří sarracenia flava.

Darlingtonie, nápadný unikát

Mezi ty nejzajímavější masožravky se musí bezesporu zařadit také Darlingtonie se svým jediným zástupcem Dalringtonií Californskou (darlingtonia californica).

Nejpěstovanější jsou rosnatky

Daleko variabilnější jsou možnosti pěstování masožravých rosnatek – drosera. Ty se přirozeně vyskytují od vlhkých tropických lesů až po nejsevernější země Evropy. Je proto možné si vybrat druh, který se do vašeho dobu či bytu přesně hodí.  Nejvíce češi pěstují rosnatky aliciae a capensis, hned za nima je v pořadí spathulata. Oblíbenou je také drosera binata s listy rozvětvenými do vidlice.

Pěstujeme rostlinné dravce

• Substrát - většine masožravek vyhovuje substrát z rašeliny a perlitu nebo písku. Můžeme substrát namíchat v poměru jedna ku jedné nebo přidat 2x více rašeliny. Nicméně pěstovat masožravky můžete také v čistém rašeliníku. Ten by ale neměl být příliš starý.

• Zálivka - nádoba s rostlinou může výt tvale ve stojící vodě, masožravky totiž pochází z trvale zamokřených oblastí a v takových podmínkách se cítí jako doma.  K zalévání masožravek se musí vždy použít odstátá voda, nikdy nezalévejte masožravky přímo vodou z kohoutku ! Většina masožravek totiž nesnáší chlor.
• Přesazování - s přesazováním si příliš hlavu nedělejte, většinu masožravek netřeba přesazovat i několik let. Běžně se nechávají ve stejné půdě pakliže už nepřerůstají z květináče. Stářím půdy samozřejmě půda ztrácí živiny, ty si ale masožravé rostliny jako jediné dokáží doplnit alternativní metodou – lovem hmyzu.
• Hnojení - s přesazováním souvisí také další faktor pěstování a tím je hnojení. Masožravé rostliny se nikdy nehnojí. V případě že na ně utrousíte nějaké to hnojivo buď živiny nepřijmou, nebo jim to dokonce uškodí. Masožravé rostliny se dokáží hnojit samy, což dělá masožravky méně náročné k pěstování.