Máte doma orchideje ? Rady a tipy k pěstování orchidejí doma.

 Základní popis orchidejí

Orchidej je jednou z nejkrásnějších pokojových rostlin, se kterými se můžete setkat. Než se vydaly dobýt svět, tak měly své působiště v tropických oblastech. Rostlina zdobená krásným květem okouzlila nejednoho majitele. Jde o vytrvalou bylinu, jež se vyznačuje barevnou rozmanitostí. Orchideje hrají několika odstíny a mezi její přednosti neodmyslitelně patří délka kvetení, která se pohybuje od jednoho do třech měsíců v závislosti na druhu rostliny. Navíc je velmi pozoruhodné, že se mnohé rozkvétají v zimním období, což je ve světě květin opravdu nevídaný jev.  Orchideje se dělí podle typu květenství, můžou být samostatné, ale i hroznovité, latovité či klasovité. Pokud by vás zajímala bližší analýza rostliny, tak zadnímu listu vnitřního kruhu se říká příznačným názvem „pysk“. Poznáte ho pouhým pohledem, jelikož se od ostatních liší jak tvarem, tak i barvou. Rostlina má velice malá semena a plod se nazývá tobolka.

Dejte si orchidej za okno

Je velice zvláštní, jak se tropickým rostlinám daří v našich bytech. Pokud obýváte standardní celoročně vytápěný byt, tak se zaměřte na tento druh orchidejí.

• Vanda – Vanda coerulea se řadí mezi nejkrásnější orchideje vůbec. Miluje slunce a pobyt na něm.
• Phalaneopsis – tento druh se doporučuje začátečníkům. Jde o elegantní a zároveň o velice odolný druh.
• Taktéž si můžete zakoupit některé zástupce z rodu Dendrobium a Paphiopedila

Pokud těmto rostlinám dopřejete konstantní teplotu okolo 20° Celsia, tak se vám odvděčí překrásným květenstvím. Teplota by neměla příliš kolísat a to ani v nočních hodinách. Snesou pouze mírnější ochlazení. Mnozí si řeknou, že by možná chtěli vyšší teploty, když rostou v pralese, ale opak je pravdou. Ve svém domácím prostředí rostou pod baldachýnem, ukryté před přímým slunečním zářením s relativně vysokou vlhkostí ovzduší.

Většina druhů orchidejí nemá ráda přímé ostré slunce. Upřednostňujeme tedy východní okno.

Epifytické pěstování

Do tohoto specificky odlišného druhu patří Phalaenospsis, Vanda, Dendrobium. Tento typ orchideje roste na stromech zaklesnuté za jejich větve. Potravu a vlhkost absorbují zlomocí volně spuštěných kořenů z prostoru. Tímto způsobem se dají pěstovat i v domestikované výsadbě, záleží na individuálních možnostech a prostoru, k tomu přizpůsobenému. Nejvhodnějším místem je terárium, do něhož položíte orchidej na větvi. Důležitost tkví v zajištění dostatečné vlhkosti. Nic nezkazíte, když je budete, alespoň dvakrát denně rosit rozprašovačem. Rostlina se přichytne jednoduchým způsobem za použití neviditelného silonu ke kůře obalené mechem. Dejte orchideji trochu času a uvidíte sami, že se pevně přivine. Typ Vanda se, ani jiným způsobem pěstovat nedá. Obdobné je tomu i u Ascocendy, která není tak náročnou variantou. Další nenáročným druhem je Phalaenopsis, který můžete pěstovat v klasickém květináči. Stejně tak je tomu i u dalších druhů, ovšem nesmíte opomenout na nezbytnost správně zvoleného substrátu, který je propustný a vzdušný.

Správný substrát

Zde klademe důraz na již zmiňovanou vzdušnost, taktéž je důležitý přiměřeně kyselé prostředí, které substrát neodmyslitelně určuje. Zde si dávejte opravdu veliký pozor. Existuje celá řada substrátů tvářících se jako speciální či univerzální, ale vždycky tomu tak není. Hlavním složením by měla být borka a příměs polystyrenu. I zde však můžeme narazit na nepříjemný problém v podobě překyselené borky, která se z těchto nežádoucích důvodů proplachuje plavenou křídou. Obdobný problém se vyskytuje i u substrátu rašelinového původu, jež jsou ideální spíše pro orchideje s menšími kořínky.

Návod na vlastní substrát 

Jestliže se nemůžete rozhodnout pro ten pravý, tak jsme pro vás připravili skvělé řešení. Udělejte si substrát úplně sami. Vězte, že to zvládne opravdu každý. Na danou směs budete potřebovat následující komponenty. Drobně nasekanou borovou kůru, dřevěný uhlí, polystyren a kousky molitanu. Takto vytvořená směs se dá použít u většiny druhů těch nejzákladnějších orchidejí, jako jsou Dendrobium, Phalenopsis, Cattleya, Oncidium, Miltonia, Paphiopedilum a další.

Orchideje jiného typu

Zrovna vy, můžete doma pěstovat druh orchidejí, které vyžadují odlišné zacházení. Pokud máte druh Oncidium, Cambrii, Cattleya, Cymbidium nebo Dendrobium, tak se zaměříme na jejich zimní odpočinek, jež vyžadují. V zimě jim dopřejte teplotu okolo 16° - 18°. Výchylka je pouze u Dendrobie, která má ráda 15° a Cymbidium, kterému dopřejte 12°.

Zaléváme orchideje

• Zde se setkáváme s nejčastější chybou amatérských a mírně pokročilých pěstitelů. Vyvarujte se přelévání. Orchideje přímo nesnáší trvale zvlhčenou půdu. Pokud tento fakt opomenete, dočkáte se úhynu rostliny, její kořeny z důvodu přelévání začnou uhnívat z nedostatku kyslíku. Jakmile narušíte kořeny, je to stejné jako u člověka s narušeným imunitním systémem. Orchidej je tak náchylnější k chřadnutí a tím se otevírají dveře houbovým chorobám.

• Pokud máte možnost odebírat dešťovou vodu, tak máte na půl vyhráno. Orchideje přímo zbožňují přírodně recyklovanou vodu. Pakliže nemáte k dešťové vodě přístup, tak jim dopřejte vodu měkkou. Jestliže patříte do skupiny lidí, která nemá přístup k vodě dešťové, ani k měkké, tak se vám vše o malinko stíží. Natočte si z kohoutku vodu tvrdou do hrnce a převařte ji. Tím je problém s tvrdou vodou vyřešen a po vychladnutí můžete orchideje zalévat.

Světlo a výživa

Pro všechny typy orchidejí platí jedno jasně stanovené pravidlo. Mají rády světlo, ale nevystavujte je přímému slunečnímu záření. Předem si ujasněte, jaké okno pro ně bude nejvhodnější. Vyvarujte se hlavně polednímu slunci, jež orchidej spálí. Ranní a večerní paprsky jsou pro ně neškodné.

Je samozřejmostí, že živiny potřebují, stejně jako jiné rostliny, ale orchideje jsou v tomto velice skromné. Postačí, když od jara do zimy jednou za dva týdny maličko přihnojíte speciálním hnojivem, popř. pětinu dávky hnojiva pro klasické pokojové rostliny. Pozor, hnojivo nesmí za žádných okolností obsahovat vápník.

Semena orchideje na prodej: Orchideje

Nemoci orchidejí: Rozlišujeme nemoci původu houbového, bakteriózního, virového a fyziologického. K nim musíme také připočítat celou řadu živočišných škůdců.