Rozmarýn pěstujeme hlavně pro jeho listy, které se sklízí v jejich největší zralosti a síle od června do srpna, sklizené listy pak sušíme ve stínu a následně umisťujeme do uzavíratelných skleniček. Rozmarýna se k nám do Evropy dostala přes Alpy do klášterních zahrad, kde se již v té době pěstovala jako okrasná i léčivá rostlinka.

Známa či neznámá rozmarýna lékařská

Rozmarýn neboli rozmarýna je stálezelený keřík dorůstající výšky až kolem 1,5 m. Tento keřík má husté, metlovité větve s přisedlými listy, kožovitě, čárkovitě vstřícné, tmavozelené svrchu. Pokud je rozetřeme, vydávají aromatickou vůni, připomínající kafr. Rozmarýn má hnědé, nenápadně zbarvené plody. Květy jsou bledě fialové, dvoupyského vzhledu a kvetou od března do července. Její chuť je trpce hořká a velmi aromatická.

Stanoviště pro rozmarýnu je vhodné slunné, i klidně s mírně suchými, vápenatými půdami. Čím má teplejší prostředí, tím je lepší její aroma. Rozmarýn snese mráz, ale pokud již je teplota kolem nuly, je lepší si ho vzít domů a umístit na teplé místo. Tato bylinka je víceletá, takže pokud ji vysejeme, roste velmi pomalu, takže se musíme obrnit trpělivostí a klidně počkat i tři roky na větší sklizeň. Rostlinku rozmarýny udržujeme v mírně vlhké půdě. Jelikož je rozmarýna odolná vůči škůdcům, nemusíte hnojit vůbec.

Bylinku umisťujeme na balkón či na terasu do kbelíku. Pokud sadíme do země, měla by být rozmarýna v zapuštěném květináči v zemi, abychom ji pak na zimu mohli přenést dovnitř. Vhodný je substrát v poměru ½ substrátu výsevního a nebo ½ zahradní půdy, ¼ kompostu a zbytek písek nebo jemný štěrk s trochou vápna. Nemá ráda uléhavou půdu. Sklízíme průběžně čerstvé výhonky, avšak ty se nesmějí otrhat příliš, nebo pak by rostlinka neochotně obrážela. Konce výhonků stříhejme tak, aby rostlinka získávala pěkný tvar. V zimě se sklízí méně, avšak již koncem února rostlinka obráží novými výhonky.

Rozmarýn pěstujeme hlavně pro jeho listy, které se sklízí v jejich největší zralosti a síle od června do srpna, sklizené listy pak sušíme ve stínu a následně umisťujeme do uzavíratelných skleniček. Rozmarýna se k nám do Evropy dostala přes Alpy do klášterních zahrad, kde se již v té době pěstovala jako okrasná i léčivá rostlinka. Jako léčivá rostlinka se pak sbírala a používala k posílení paměti a proti moru. Je nutné ale podotknout, že v těhotenství by se neměly používat žádné přípravky s rozmarýnou a ani ji konzumovat v pokrmech. Obsahuje totiž účinné látky, jako jsou silice, třísloviny nebo hořčiny. Také není vhodná jako večerní koupel, neboť ruší spánek.

Tato bylinka má výhodu v tom, že ji nemusíte konzervovat či skladovat, protože ji můžete sklízet i v zimě. Pokud ji máte v zimě doma a máte ji možnost dát ven, pokud zrovna nemrzne a svítí slunce, tak jistě takto učiňte, neboť následně se vám rozmarýna odvděčí větší chutí a vůní. Lidem vadí rozmarýna v jídle díky jehlicovitým listům, ale pokud ji umeleme v mlýnku na koření, tak vynikne její chuť a my máme výborný pokrm. Můžeme ji také vařit jako celou větvičku s pokrmem a před podáním jídla ji vytáhnout. Z rozmarýny také lze udělat rozmarýnový čaj, také i víno, či ji můžeme použít jako přísadu do koupele, jako olej, anebo také si z ní vyrobit bylinnou vlasovou vodu. Náš typ: Rozmarýnové víno – v jednom litru červeného vína necháme vyluhovat 20g sušených listů rozmarýny po dobu 5ti dnů, občas tekutinu protřepat. Nemíchat.. Pije se denně jedna likérová sklenička. Působí proti nechutenství a nadýmání a i při slabých žaludečních a střevních křečích. Rozmarýnový čaj zase povzbuzuje tvorbu žaludečních šťáv a žluči, čímž pomáhá při nechutenství. Pokud je rozmarýna v pokrmu, jsou tyto pokrmy snadněji stravitelné.

                                                                                                                                         -jn-