Libeček používáme v čerstvé formě, usušený, zamrazený či nasolený. Těhotné ženy by neměli libeček používat. Jeho chuť je silně kořeněná a dokonce ji můžeme přirovnat k chuti celeru. Neměl by se používat ve velkém množství, neboť jeho chuť je dominantní.

Libeček lékařský – síla vůně

Již jeho původ je pro něj typický, neboť tato bylinka pochází ze skalisek Iránu a Afganistánu, později však zcela zplaněl ve většině zemí Evropy. Klášterní zahrady hostily libeček už ve středověku. Tato miříkovitá rostlina má v zemi přímý, vícehlavý bělavý oddenek a dutou, slabě rýhovanou lodyhu. Má tuhé lístky, dvojitě až trojitě zpeřené. Okolíky jsou složeny z okolíčků, v červnu a v červenci se objevují zelenavé až žlutozelené květy.

Libeček nám může vyrůst v keř či malý stromek s dřevnatějícími větvemi a kožovitými, podlouhlými listy. Květy bylinky jsou bílé, malé a hlavně voňavé. Čerstvé plody se jako koření nepoužívá. Starší rostliny kvetou v květnu. Nejčastěji využíváme listy libečku, které jsou skvělé jako bylinky do polévek, k rybím a masovým pokrmům, marinádám k divočině, bramborům, k nakládání okurek nebo i kyselého zelí. Koření získáváme tak, že mladé lístky můžeme trhat kdykoliv a následně je použít. Pokud chceme libeček sušit, sklízí se nať před rozkvětem.

Rostlinka libečku je víceletá, v našich podmínkách však jednoletka a semena klíčí za podmínek, že semena jsou čerstvá, tedy z minulého podzimu a úspěšnost klíčení je kolem padesáti procent. Můžeme již také zakoupit předpěstované mladé rostlinky. Libeček umisťujeme do velkých, hlubokých nádob na balkón či terasu, také i na zahradu. Pokud pěstujeme libeček na zahradě, je vhodné ho umístit na trvalkový záhon, pro jeho vysoké nároky na živiny a dostatek vlhkosti. Pak následně nám může libeček dorůst 0,5-2 metrů. Potřebuje hodně kompostu, ale také i organická hnojiva. Daří se mu na slunci, ale i v polostínu a jeho jediná rostlina postačuje pro potřebu rodiny. Pokud pěstujeme více rostlin, je třeba mít mezi nimi rozdíl vzdálenosti alespoň 50cm.

Avšak při pěstování libečku si musíme dát pozor na chlad. Ven ho vysazujeme až koncem května a následně ho schováváme v období, kdy přijdou podzimní mrazíky. Zálivka musí být dostatečné, hlavně mladé výhonky nesmějí vyschnout. Rostlinky vysoce vzrostlé dobře snášejí i přísušek. Rozmnožují se semeny, které však u nás bohužel nedozrávají. Libeček můžeme také skladovat přes zimu tak, že na podzim můžeme umístit jednu nebo dvě silné rostlinky na světlé okno a dále sklízet. Výhonky však již dále neobrůstají. Libeček sušíme a ukládáme do prodyšných sáčků nebo se také může nakládat do oleje. Pokud libeček konzumujeme čerstvý v tepelné úpravě, do pokrmů se přidává až 10 minut před tím, že je jídlo hotové.

Hnojení libečku je velmi důležité, neboť jen tehdy nám bude libeček prospívat a my z něj budeme mít pak následně užitek. Pokud nemáme k dispozici žádný kompost, dejme jako zásobní hnojivo do substrátu hrst organického hnojiva, např. rohovinu. Kostivalovým nebo kopřivovým výluhem může každé 4 týdny libeček hnojit. Rostlinky v květináči přesazujeme každý rok do nového substrátu. Sklízíme jeho čerstvé listy od května do listopadu. Rostlinky následně přezimují v přenosných nádobách v chladných místnostech, pokud máme libeček předtím umístěný v zahradě. Následně již v březnu ho můžeme postavit ven na světlo a pravidelně ho zalévat, odvděčí se nám brzkým olistěním. Používáme ho v čerstvé formě, usušený, zamrazený či nasolený. Těhotné ženy by neměli libeček používat. Jeho chuť je silně kořeněná a dokonce ji můžeme přirovnat k chuti celeru. Neměl by se používat ve velkém množství, neboť jeho chuť je dominantní.

                                                                                                                                                       -jn-