Citronela neboli Citronová tráva

Citronovou trávu (Cymbopogon citratus) zná mnoho lidí z jihoasijských kuchyní, kde se používá ve velkém a je zde hojně rozšířená. Tuto rostlinu najdeme také v mnoha parfémech, v čisticích prostředcích, kterým půjčuje čerstvou příjemné citrónové aroma. Je známá také pod názvem citronela.

Citronová tráva je užitečná i z lékařského hlediska. Působí antibakteriálně a jako čaj ze sušených plodů zvyšuje tvorbu potu, což je prospěšné u nemocí z nachlazení. Tím očišťuje organismus od nečistot a napomáhá k celkové očistě.
Také lze použít ve formě čaje při poruchách trávení a bolestech břicha. V menších dávkách je vhodná i pro děti. Lze také použít ve formě oleje.

S citrusovými plody nemá citrónová tráva mnoho společného - patří do čeledi lipnicovitých a je tedy příbuzná s bambusem, kukuřicí, rýží nebo jinými obilovinami. Jméno je odvozeno od intenzivní citrónové vůně rostliny.

O pěstování citronely

Citronová tráva je nenáročná na pěstování. Upřednostňuje přímé slunce a stanovisko chráněné před větrem. Půda by měla být výživná, mírně vlhká, propustná.
Roste bujně a může dosáhnout výšky až 60 cm. Citronová tráva vyžaduje prostor cca 80 cm, měla by mít tedy květináč s průměrem a hloubkou minimálně 50 cm. Modrozelené, světlé, mírně stočené listy mohou dosáhnout délky až 90 cm. Pokud se tato aromatická rostlina příliš rozroste, můžete ji na jaře rozdělit.

Koncem léta / začátkem podzimu se objevují malé, nenápadné květy. Ještě před příchodem prvních mrazů musí být citrónová tráva přesunuta do interiéru, protože není mrazuvzdorná. V tomto období se méně zalévá. Na jaře, po posledních mrazech můžeme trávu opět přesunout ven.

Citronová tráva v kuchyni

Uplatnění v kuchyni nacházejí pouze spodní části listů. Stonky citrónové trávy seřízneme přímo nad půdou a odstraníme listy. Zůstane nám asi 10-15 cm dlouhá, silná stonek. Ta se oloupe a bílý vnitřek se nakrájí na malé kousky nebo rozdrtí. Stonek může použít i celku - v tom případě ji vyklepeme do měkka a vaříme spolu s ostatními surovinami. Mladé výhonky jsou vždy nejchutnější. Starší dřevnatější části by se měly před konzumací odstranit.